E.Mi. vino Emilie Blahůšková


Jak správně degustovat víno

Tvrdý alkohol i pivo se prostě pije, ovšem víno se přechutnává. Nejde jen o to, vína se napít, ale řádně si ho vychutnat. Proto se víno nepije, ale skutečně „jen“ přechutnává.... Ale nyní vážně. Velmi dobrá vína nejsou právě levná. Z tohoto ušlechtilého nápoje by měl mít každý co možná největší požitek, ovšem ne každý ví, jak se má správě pít. Jak správně víno degustovat přiblížila sklepmistrová Vinařství E.Mi. vino z Nového Šaldorfa Emilie Blahůšková.

tD1

Krátce po otevření lahve můžeme degustovat mladá vína, ovšem vzorky starších vín je nutné připravit. Víno by se mělo tzv. vydýchat, čili nechat láhev nějakou dobu otevřenou. Ještě lepší je dekantace, přelití vína do karafy, z které se pak nalévá do sklenic. Je to důležité u starších červených vín, u nichž se často objevuje sedlina. Neznamená zhoršenou kvalitu vína, ale ve sklenicích je nepřípustná. K oddělení pomáhá právě karafa.

tD1

Při degustaci vín nesmíme zapomínat na správnou teplotu vína. Jsou-li podchlazená, neuvolňují aromatické látky, a tak bychom se mohli ochudit o jejich aroma, které hraje důležitou roli. Přírodní bílá vína by měla mít teplotu 10-14°C, růžová 10-12°C, červená 16-18°C, a pokud se jedná o těžká červená vína, mohou být ještě teplejší. Sklenku s chladnějším vínem uchopíme do dlaně, která jej svým teplem zahřívá.

tD1

Jestliže má víno správnou teplotu, držíme sklenici zásadně za stopku. Pokud bychom ji měli ve dlani, byl by její obsah zahříván, což není žádoucí.

tD1

Vína mají celou škálu barev - bílá mají odstín od světlé až po tmavě žlutou, jindy je i zelenkavá. Množství barev nalezneme i u vín červených a právě zabarvení je charakteristické pro odrůdu. Například Müller Thurgau má světlejší barvu než třeba Tramín červený či Rulandské šedé, Svatovavřinecké bývá karmínové, Rulandské modré zase cihlově červené. Barva vína se mění i stářím. Při posuzování barvy se díváme přes víno ve sklence ke zdroji světla. U sektů navíc posuzujeme jejich perlení, k čemuž nám může sloužit i sluch. Perlení by mělo být co nejjemnější, velké bublinky naznačují horší kvalitu.

tD1

Nyní nás bude zajímat vůně, neboli aroma vína. Ve sklenici roztočíme její obsah a chvíli počkáme, než se aroma uvolní. Nos přiložíme k hraně sklenky a nadechneme se. Obvykle je dobré dát na první dojem, dalším přivoněním si jen upřesňujeme čichový vjem.

tD1

Pak přichází to nejdůležitější - vlastní ochutnání. Jazyk rozeznává čtyři chutě - na špici sladkost, z boku slanost a kyselost a na kořenu jazyka hořkost. Proto je vhodné víno poválet po jazyku, aby si užily chuťové pohárky, a následně polknout. Někteří degustátoři však víno nepolykají, ale vyplivnou ho do speciální nádobky. Leckdo při ochutnávání srká či vyluzuje jiné zvuky. Prostě každý má svoji metodu, jak víno nejlépe ochutnat. Po polknutí vína ještě vydechneme nosem, čímž zachytíme poslední aroma.

tD1

Při degustaci vín je žádoucí diskuse. Je vhodné srovnávat klady vína, popřípadě jeho vady. Uvažovat, zda skutečně reprezentuje deklarovanou odrůdu, či se od ní nějakým způsobem odchyluje, pokud se jedná o cuvée, jaká odrůda v něm převládá, zda je harmonické. Každý člověk má však jinou chuť, jiné preference. Někomu se zamlouvají vína s minimem zbytkového cukru, jinému vyhovují vína polosuchá či sladší. Někdo miluje vína aromatická, jiný je odmítá. V každém případě vína skýtají neskutečnou škálu barev, vůní a chutí. Tím byla, jsou a budou jedinečná. Ve stejné odrůdě se liší svým původem, podepisuje se na něm klima roku a také způsob pěstování a technologie zpracování ve sklepě.